Nejvíc mě v životě zranil rozchod mých rodičů. Bylo mi sedm a tenkrát jsem to prostě nedokázal vůbec pochopit. Velmi mě to ovlivnilo. Můj vlastní otec je řidič nákladˇáku a žije v Hannoveru.
Škola je celkově příliž málo individuální. Na co se mám učit matiku, když vím, že už ji nikdy ve svém životě potřebovat nebudu? Z hudebky jsem měl vždycky hrozné známky, protože jsem musel zpívat nějaké lidovky. Byl to horor!
Nikdo nemůže popsat, jak blízcí si s Tomem jsme. Máme úplně stejné myšlenky a dokonce se nám často zdají i stejné sny!
Nenamalovaný Bill je pro mě jako převlek. Kdybych nebyl tak známý, chodil bych všude jenom namalovaný. Prostě to ke mě naprosto patří!
Je pro mě hrozně těžké někomu věřit a nechat ho k sobě přiblížit. V posledních třech letech jsem nenašel žádného kámoše a ani jsem se do nikoho nezamiloval!
Můj pohřeb: jsem celý v černém a mám na sobě koženou bundu. Moje poslední přání by bylo, aby mi pořádně udělali vlasy. Teda doufám, že pak ještě budu mít vlasy. Pokud ne, pak mi v každém případě musí někdo nasadit paruku!
Nikdy netancuju. Vždycky jenom sedím v rohu - tedy až na případ, že jsem totálně opilý!

















