
Bill: To je to, co sem si chtěl prověřit - mezi Monsoonem a druhým songem něco řekne - jako pak se vrátí do studia a budou mít přestávku nebo jsou ty songy hned po sobě? TH-Staff: Hodí vás On Air a pošlou vás pryč. Řekne ze studia něco jak "Pojďme se podívat ven", pak se to přepne a vy dostanete nějaký znamení.
Tom: Bille, jsi pěkně hyperaktivní. Kluku, oh, kluku! Georg: Občas si moc hlasitý. Bill: Ale já jsem hlasitý vždycky, ne? TH-Staff: Spíš si myslím, že ostatní kluci jsou moc tiší. Georg: Ale i tak jsi někdy moc hlasitý. Samozřejmě, jsi hlučný i normálně, ale někdy až moc. Bill: Ne, to jen vy, kluci, jste dnes moc tiší. Ponoření v myšlenkách.
TH-Staff: V tomhle by měly být cheesseburgery a v těchle dvojité. Taky jsem udělal dva bez rajčat pro.. Gustav: Mě! (Gustav nejí rajčata? =-O :D)
Bill: Vevnitř jsem nejistý, ale zvenku musíme být jistí. Uvnitř jsem mimo, ale.. (zpívá si) Tom: Budu rád, když chytíme první tóny - zvlášť s novým zálohováním! Bill: Rád bych to zazpíval tak jak teď, ne tak nejistě.. (zpívá) Prostě bez přeskakování hlasu. S touhle něžnou částí občas bojuju, protože to ve mně působí takový kolaps.. Prostě to přeskakuje.
Tom: Jediná věc, co mě na celém vystoupení děsí, je Bill. Bill: Nesmysl! Tom: Vyvíjí na nás tlak! Bill: Nic takového jsem neřekl. Tom: Rád bych měl zpěváka, co uklidňuje situaci. S ním je to jako typ psychologie.. třeba.. jak se tvář, když něco nefunguje.. takový zklamaný upřený pohled. TH-Staff: Líbí se ti? Bill: Určitě ne. Tom: Samozřejmě! Bill: Kvůli mě.. Tom: Je to znak toho: "To nefunguje" - a pak jsi jako "A co bude dál?!" Takový přesně jsi. Bill: Ne, takový si přesně ty! Ty se na lidi nedíváš nikdy! Pamatuješ, jak ti Georg naběhl do kytary? (:D:D)
Tom: Bille, jsi pěkně hyperaktivní. Kluku, oh, kluku! Georg: Občas si moc hlasitý. Bill: Ale já jsem hlasitý vždycky, ne? TH-Staff: Spíš si myslím, že ostatní kluci jsou moc tiší. Georg: Ale i tak jsi někdy moc hlasitý. Samozřejmě, jsi hlučný i normálně, ale někdy až moc. Bill: Ne, to jen vy, kluci, jste dnes moc tiší. Ponoření v myšlenkách.
TH-Staff: V tomhle by měly být cheesseburgery a v těchle dvojité. Taky jsem udělal dva bez rajčat pro.. Gustav: Mě! (Gustav nejí rajčata? =-O :D)
Bill: Vevnitř jsem nejistý, ale zvenku musíme být jistí. Uvnitř jsem mimo, ale.. (zpívá si) Tom: Budu rád, když chytíme první tóny - zvlášť s novým zálohováním! Bill: Rád bych to zazpíval tak jak teď, ne tak nejistě.. (zpívá) Prostě bez přeskakování hlasu. S touhle něžnou částí občas bojuju, protože to ve mně působí takový kolaps.. Prostě to přeskakuje.
Tom: Jediná věc, co mě na celém vystoupení děsí, je Bill. Bill: Nesmysl! Tom: Vyvíjí na nás tlak! Bill: Nic takového jsem neřekl. Tom: Rád bych měl zpěváka, co uklidňuje situaci. S ním je to jako typ psychologie.. třeba.. jak se tvář, když něco nefunguje.. takový zklamaný upřený pohled. TH-Staff: Líbí se ti? Bill: Určitě ne. Tom: Samozřejmě! Bill: Kvůli mě.. Tom: Je to znak toho: "To nefunguje" - a pak jsi jako "A co bude dál?!" Takový přesně jsi. Bill: Ne, takový si přesně ty! Ty se na lidi nedíváš nikdy! Pamatuješ, jak ti Georg naběhl do kytary? (:D:D)
Tom: Ano, byl jsem z toho nešťastný. Ale víš proč to tak bylo? Když je to moje chyba, nijak na to nemám vliv. Jen nesnáším, když chybují ostatní nebo když jsou jako utržení ze řetězu. To jsou věci, za které nejsem zodpovědný, ale prostě je dělám taky. A všichni lidi si pak myslí "Oh, Tome.."
















