Dneska je celkem vydařený den, nechytá mě moje tradiční nedělní deprese a život je tak nějak celkem fajn...Kluci dneska mají chvilku čas tak se na ně půjdu podívat do nahrávacího studia..už se těším, někdy si vypůjčím od Toma nebo od Georga kytaru a něco zkusím zahrát..všichni z toho vždy mají záchvatě smíchu, no nedivím se...začala jsem a vypadá to že i skončila u lidovek...
Ze studia už slyším Billův krásný zpěv a žhavé rockování Toma, Georga a Gustava...Teda kluci vy jste dokonalý...polychotím...ale to my víme..usměje se Tom...Dáme si přestávku ne? zeptá se Gustav...Jasně, když máme tak stěné hosty...odpoví Bill a trochu potutelně se usměje...Něco ti ukážu...pošeptá...a táhne mě nahoru na střechu , kluci za námi přijdou...sluší mu to jako obvykle..pomyslím si...černo bílé tričko, tmavé cigaretové džíny, černá kožená bunda a samozřejmě pravidelné černé oční linky...je prostě dokonalý...Líbí se ti to tu? přetrhne moje snění Bill...Ano je to tu krásné...Vlastně jsem ti chtěl něco nabídnout, ale ne před klukama...tedˇ jsem trochu strnula...Víš jak si říkala že potřebuješ tu brigádu..tak mě napadlo že byc mohla pracovat pro nás...měla by jsi za to určitě víc peněz než za rozdávání letáčků...Doufala jsem že z něj vyleze něco romantičtějšího, ale brigádu nebo tak něco už hledám delší dobu...za jiných okolností bych okamžitě řekla ano...ale taky jsem si bohužel vědoma toho že lidi co pracují pro Tokio Hotel si nesmí nic dovolit, jsou to prostě jen kamarádi...na konec se rozhodnu pro "zlatou střední cestu" a zakončím to větou Rozmyslím si to...
************pokračování příště****************
















