Kytarista mluví o fanoušcích, cenách, snech a nočních můrách kapely.
Tom Kaulitz: "Nejsem ten, který vám bude dávat rady."
Noční můra pro Tokio Hotel
"Nejhorší koncert, který si můžeme představit? Kdyby lidi v řadě jenom tleskali, ale vůbec nekřičeli. Víme, že fanoušci na koncertech křičí, ale ne kvůli špatným způsobům, ale emocím. Chápete mě? Všechno je z emocí. Potřebují je nějak ukázat. Naši fanoušci jsou velmi energičtí a odhodlaní. Oni jsou prostě ti nejlepší fanoušci na světě!"
Ať tančí ostatní
"Před nedávnou dobou jsem slyšel pomluvu, že umím tančit tanec Soulja Boy. Znám ten tanec. Viděl jsem ho na Youtube videích, ty jak fanoušci tančí. Ale pro mě, tohle tancování není. Hlavně tenhle tanec. Z jedné strany jsem stydlivý a z druhé strany nejsem prostě tanečník, jsem ale sexy kytarista populární rockové kapely. To mi stačí. Ať tančí ostatní!"
Neučte mě, jak žít!
"Když se nás lidi ptají, jestli bychom mohli dát fanouškům rady, odpovídám: špatná adresa! My sami nesledujeme rady ostatních a nemyslíme si, že jsme v pozici, kdy máme dávat rady ostatním. Každá osoba by měla žít podle vlastního a jít po svém. Takže naše jediná rada je tahle: neposlouchat ničí rady, pokud si o ně nepožádáte.
Tom: "Stěží poznám mého bratra, když vyjde na podium."
"Psaní písní - to je nekonečný proces. Tvoříme všude a pořád. I když jsme v našem tourbuse. Například mám nápad, tak to okamžitě zahraji Georgovi. Nebo Billovi - a ptám se na text k melodii. Někdy je to prostě jinak: on vytvoří text a my napíšeme potom muziku. Nemyslím si, že Bill vůbec opouští svůj notebook a tužku, vůbec. Co kdyby měl skvělý nápad! Musí být připraven."
"My, v Tokio Hotel, máme rádi rozdílnou muziku. Pochybuji, že je tu nějaká kapela nebo interpret na světě, kterého bychom měli rádi všichni čtyři. V osobních stylech hudby jsme velmi rozdílní. Tohle je výsledkem naší spolupráce. Píseň je taky přijata, když souhlasí všichni."
Tom je perfektní
"Zlozvyky? Kdo, já?! Nemyslím, že nějaký mám. Vůbec! Všechny moje zvyky jsou dobré. Ale ti ostatní mají. Bill například nemůže sedět na okamžik na jednom místě a pořád klepe nohou. Georg se pořád opožďuje."
Ne pro slávu!
"Samozřejmě, že je krásné obdržet cenu. Hlavně ty, které získáme díky fanouškům. Ale upřímně, nějak nás tohle moc netrápí. Jinými slovy, nesedíme a neříkáme si: jakou cenu si myslíte, že dostaneme příště nebo jak ji získáme? To, čeho jsme doteď dosáhli jsou splnění našich snů. Když jsme začali cvičit v naší zkušebně v Magdeburgu, vše, co jsme chtěli, bylo získat smlouvu na nahrávání a vystupovat před lidmi s našimi písněmi. Nikdy jsme si nepředstavovali, že za pár let budeme sdílet podium s tak velkými interprety a bavit se s nimi backstage. Jaké ceny?!"



















