Jenom tři roky stačí k dobytí obchodu jejich země a získat si světově fanoušky. Nejvíce překvapujícím je to, že se stali fenoménem, o kterém nikdo doteď neslyšel. Jsou to Tokio Hotel, německá čtyřka, která boří všechny předsudky a hrají pop-rock.
Dvojčata Tom a Bill Kaulitzovi mají jenom 19 let, Gustav Schäfer má 20 a Georg Listing nejvíce a to je 21 let. Jejich debut byl v roce 2005, jehož se prodalo přes pět milionů kopií. Jejich všechna alba jsou Schrei, Zimmer 483 a Scream, což je poslední kompilace jejich dvou alb, ale přeložených do angličtiny, není překvapující, že silně ovládají již i americký obchod. Takže jestli jste o nich nikdy ještě neslyšeli. Tak radši více neztrácejte čas.
I když někteří můžou nenávidět zpěváka Billa Kaulitze, tak má svůj unikátní a nenormální styl, který se zakládá pro Tokio Hotel a má něco z Green Day a Neny (německá zpěvačka), ale taky uznává trochu od Fall Out Boy a Yellowcard. Kromě toho Tokio Hotel ukazují osobnostní styl u každého člena. Georg, basista, dává přednost punku a popu jako Billy Talent a Sum 41. Gustav, bubeník, je na tvrdí věci, mezi jeho favoriti proto patří Metallica a System of a Down. Tom, kytarista, dává přednost hip hopu a Bill má rád Placebo, Coldplay a Nenu.
Nic nepřitahuje tolik pozornosti jako frontman, který vyvolává povyk nejenom mezi svými fanoušky, ale taky mezi médii. "Tokio Hotel je to jediné, co máme společného," tvrdí Tom.
Společnost Universal věděla okamžitě, že když se zrušila smlouva se Sony BMG, kapela, která se přejmenovala na Tokio Hotel z Devilish, je připravená na masivní invazi.
Ale příběh začíná dávno předtím. Dvojčata ovlivnila muzika již v jejich dětství, již v té době si našli lásku ke kytaře a hlasu a začali vystupovat v klubech a barech. "Jednu noc jsme hráli v klubu Groninger Bad, kde Georg a Gustav, kteří se znali ze školy, seděli v publiku. Chtěli se stát součástí kapely a tak jsme tedy začali hrát spolu," řekl Tom o začátcích Tokio Hotle.
Netrvalo dlouho, kdy kapela nahrála svoje první album Schrei, které oslovilo německé publikum, a později to bylo Zimmer 483- Ale nikdo z nich ještě v té době nečekal s úspěchem ve Spojených Státech, pro něž napsali album v angličtině a nazvali ho Scream, které vyšlo před pár měsíci v Severní Americe.
Prozatím nikdo z kluků nezvládá jazyk tak perfektně, aby mohli texty rovnou v pohodě překládat, protože nechtějí ani ztratit význam svých písní. Ale i tak to bylo nakonec pro Billa nejtěžší, když se musel vrátit do studia a nazpívat to v tomto jazyce.
"Naše texty jsou pro nás důležité a chceme, aby jim každý rozuměl," řekl zpěvák. "Když lidi z jiných zemí začali poslouchat naši muziku, tak jsme se rozhodli u jistých písní na anglické verze. Já se vrátil do studia, chtěl jsem znít perfektně, jako rodilý mluvčí. Nechtěl jsem, aby si někdo myslel, že se jenom snažím zpívat anglicky. Nějakou chvilku to zabralo, ale jsem šťastný s výsledkem."
Reakce byla lepší, než se očekávalo. "Je velmi složité mít fanoušky v jiných zemích, hlavně ve Spojených Státech, protože je to tak velké místo, které je komplikované. V Americe vidíme fanouška a říkáme: "Jsme tak hrdí! Máme fanouška!"," řekl Bill. Vlastně, Tokio Hotel vystupovali i živě v TRL na Times Square v New Yorku a zaplnili Roxy Theater v Hollywoodu, a to byla hned první show ze všech.
"Vrátíme se do Evropy nahrávat nové album a potom ho uděláme v angličtině. Později se vrátíme do Spojených Států na turné," řekl Tom. Některé kroky jejich následovníků jsou pořádně velké: členi kapely dostali jako dar hvězdu se jménem Tokio Hotel a jednou si dívka svoje auto vystylovala do stylu Tokio Hotel.
Proto nechtějí tito Němci ztratit kontakt s lidmi, kteří je poslouchají. Svým exkluzivním Youtube Channel a Myspace stránkou, se spojují se světem. "Když zjistíme fanoušky v nějaké zemi, snažíme se tam jet a zahrát koncerty, vidět je osobně." Ale Bill to udává znova jasně "Nemáme žádné osobní Myspace, jsme jenom na oficiálních chatech, takže jestli se někdo za nás vydává, my to nejsme."
Ale co je za muzikou Tokio Hotel? Co přitahuje tolik lidí? Zpěvák řekl, že "Co chceme, je aby lidi cítili, co hrajeme. Píšu o našich životech a věcech, které zažiji nebo se staly mým přátelům. Pro nás je nejdůležitější v životě volnost a dělat si, co chceme, ale zároveň dodržovat pravidla. Snažíme se žít naše sny a nevzdávat se."
"Právě teď hrajeme show, jsme na podiu a hrajeme jak jenom můžeme, doufáme, že to vydrží," řekl Bill. Vždycky to bylo jejich snem a soustředí se na reálnost.
Přímo uprostřed šíleného turné po Evropě, jsme měli možnost mluvit po telefonu s Billem Kaulitzem, který nám sdělil několik detailů o Tokio Hotel.
Nejdřív ze všeho, bych vám rád poděkoval k dosáhnutí úspěchu ve světě. Začali jste s muzikou docela brzy. Jak to zvládají lidé z vašeho okolí jako blízcí přátelé a rodina?
"No rodina a přátelé nás hodně podporují. Jsou za nás rádi. To není snadné, protože pořád cestujeme a jsme málo doma. Začali jsme velmi mladí, v 15 letech začaly naše první kroky a pravda je, že to pro nás byla velká příležitost."
V pubertě je někdy velmi složité se rozhodnout, kterou cestou se vydat, ale vy se zdáte být velmi rozhodnutí s tímto životem s muzikou. Jak se to stalo?
"Je pravda, že jsme se rozhodnuli velmi mladí, ale jak rosteme, tak si říkáme, že to bylo správné. Budeme tohle dělat jak nejdýl to půjde a budeme na podiu. A pravdou je, že musíme za všechno poděkovat fanouškům."
Předtím se kapela jmenovala Devilish, co přimělo změnu na Tokio Hotel?
"Co se stalo bylo to, že jsme potřebovali jméno, které by se líbilo nám všem a zvolili jsme si Tokio, protože je to velká metropole, skvělé město a všichni lidi to město mají rádi. A chtěli jsme symbol, který by reprezentoval naše domovy, proto jsme zvolili hotel."
To, co vyvolává dojem kapely Tokio Hotel, je estetika kapely. Vždycky jste to takhle chtěli?
"Ano, když se podíváte na naše fotky, tak vidíte, že jsou tu čtyři různé styly. Máme to rádi. Jsou to naše osobnosti, které jsou na těch fotkách vidět, které taky ovlivňují kapelu, ale není to ovlivněno právě tímto, jaké nás vidíte, takový jsme."
Pár kapel z Německa má světový úspěch. Jako Rammstein například. Co je vzorem Tokio Hotel?
"Pravda je, že není žádný vzor, protože od začátku sledujeme náš vlastní styl. Nejsme verzí nějaké jiné kapely, protože se o tohle nezajímáme, jsme čtyři různí lidé s různým stylem pro muziku."
Scream je kompilací písní z vašich předchozích dvou alb, ale nahrané v angličtině. S tímto jste získali úspěch v Americe, ale přesto fanoušci zpívají i německy, přemýšlíte už o tom, jak to bude s další nahrávkou? Nahrajete ji v obou jazycích?
"Ve skutečnosti v tom budeme pokračovat. Nahrajeme to v obou jazycích. Němčina je samozřejmě náš rodný jazyk a proto píšeme písně německy. Moje angličtině je popravdě docela špatná. Ale přesto se pokusíme udělat, co to jenom půjde, nahrajeme to a potom přeložíme do angličtině jako u Scream. Nakonec, jako to skončilo u Spojených Států, budou ale fanoušci stejně zpívat i německy."
Víme, že americké publikum je velmi dobré. Jaké to je každý den s fanoušky? Jak jste reagovali na tohle vřelé uvítání?
"S fanoušky je to pořád dobré a prozatím žádné zklamání. Ve Spojených Státech je to velký krok, dává nám to sílu a udělali jsme tam již nějaké ty dobré show. Milujeme to a stejně tak naše spojení s nimi je výborné."
Tokio Hotel mají svůj vlastní Youtube a Myspace stránku, čímž se vytváří větší spojení s muzikou a životem kapely. Čtete tam komentáře od fanoušků nebo tomu tak není?
"Ano, je pravda, že jsme hodně na internetu, kontrolujeme e-maily, ale nemůžeme číst, co nám všichni fanoušci píší, co je zajímá, je ale dobré být co nejblíže našim fanouškům. Snažíme se držet krok a updaty, takže fanoušci vědí, co se s kapelou pořád děje. Velmi nás zajímá, co si myslí a co chtějí. Snažíme se dost často plnit jejich přání, protože je pravda, že všechno je díky nim hlavně."
V Chile je velký nárůst fanoušků Tokio Hotel. Jak se cítíte, že i na takovém místě jsou lidi, kteří poslouchají vaši muziku a jsou vašimi oddanými fanoušky?
"Pro nás je úžasné vědět, že tu jsou fanoušci na celém světě, kteří nás poslouchají. Před třemi roky byl náš první hit v Německu a byli jsme za ten úspěch velmi vděční. Teď se o nás zajímají i jiné země a jiné kontinenty, se kterými jsme nikdy předtím nepočítali."
















