close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

bad or good?

22. března 2009 v 9:18 | p.n. |  jednodílné FF
Je krásný slunečný den a moje nálada odpovídá počasí. Hlasit si hvízdám a ještě poskakuju do rytmu. Důvodů k radosti mám hned několik-jednak to, že sme se předčasně vrátili od příbuzných z Česka, a já sem konečně zpět ve svém německém bydlišti Hamburg, a taky proto, že po třech neuvěřitelně dlouho se vlekoucích týdnech znovu uvidim svýho miláčka Billa. To, že k němu valim, je pro něj vlastně překvapení. Měli sme se vrátit až pozítří a to že se za námi brány Česka zavřeli o dva dny dřív, mně vůbec netíží.. Právě naopak.
Zatáhnu za kliku u vchodových dveří, který patří domu Billa, Toma a their parents (rodiče sou ovšem na dovolený v Turecku). Neotevřou se.Docela mně to překvapí, pže wim že na koncertě ani na žádný další "akci pro celebrity" určitě nejsou. Přece mi to ještě včera říkal do telefonu! Tak si teda z kabelky vytáhnu náhradní klíče a odemknu.. Doslova mi bijou do očí růžový tanga, co se válejí v předsíni. Teda Bille, já věděla že rád nosíš dívčí věci, ale tohle..? Ne, ve skutečnosti neuvažuju takhle.. Napadne mně jediné…. Ale je to až moc neuvěřitelné na to, aby to byla pravda.. Vlítnu do obýváku a tam..nic. Skoro si oddychnu, když v tom z kuchyně vzdychání. Jdu tam. Vidim to, co se přede mnou neodehrálo ani v tom nejhorším snu. Bill se na kuchyňský lince miluje s mou nejlepší kámoškou… Hannah.. Popadnu plechovku od CocaColy, co se tam válí, a vší silou ji té čúze mrsknu do hlavy… Ona se s trhnutím otočí a uvidí mně. I on. Stojim od nich sice daleko, ale nadávky, které na nich teď řvu, slyší jako bych jim je křičela do ucha.. Moje poslední slova zní Šlapko a děvkaři, pak se otočim na patě, a mizim domů. Snažim se nepotkat naše. Kecy typu "My ti říkali že ho sláva tměnila!" bo "Buď ráda že ho máš z krku, kdoví kolikrát tě podvedl…Měla si dát na naše rady!" by mi těžko pomohli. Sesunu se na svoji postel ale vmžiku se zas posadím. V jednom časáku psali, že pokud vás podvede, na zahnání depky existují tři vjeci- bouchání hlavou do zdi, sežrání pěti balení čokolád bo se rovnou zabít. První možnost se zamítá-představa že bych svou palicí mlátila d stěnu polepené plakáty se krásným ksichtíkem Orlanda Blooma se zamítá. Na druhou taky můžu zapomenout-stačí se podívat na čísilko co se objevuje při každé mojí návštěvě váhy. A poslední možnost se mi příčí nejvíc-nesnášim žiletky, krev a vše tomu podobné… Do mého pokoje nakluše mamča… Prej kolik chci knedlíků…. Odpovim že dva. Ona mi tam pak udělá přednášku o tom kolik hladových dětí v Africe by chtělo knedlíky a že já chcu jen dva, a že takhle začínají anorektička, načež mi oznámí že mi jich dá aspoň pět… No to je super proč se teda ptá?? A navíc-já tu řeším zda se zabít bo ne a ona se mně ptá kolik chci knedlíků… Musim pryč, na vzduch.. Tady už to nevydržim.. Jdu do parku, kde sem poprvý potkala Tom. A ten mně následně seznámil s tim hajzlem.. Sednu si na lavičku. "Posvátnou lavičku", jak sme ji s Tomem nazývali.. On byl vždycky můj nej kamoš-do tý doby než sem začala chodit s Billem. Pak se to ňáké zvrtlo. Hlasitě si vzdychnu. Jak mi to mohl udělat? Proč mně? Proč on? Proč ona? Proboha proč?
"Ehm, ehm neruším??" uslyšim hlas Toma. "Nazdar, co ty tu??" snažím nasadit normální barvu hlasu, ale ňáké se to zvrtne a mě ukapne jedna slza. Tom si ke mně sedne a obejme mně. "Copak ty už o tom víš??" divím se. "Hmm… jo." smutně řekne a dívá se mi zhluboka do očí.. Vlastně sem s ním už dlouho nemluvila. Nebyl čas-furt sem byla s Billem, a nechtěla sem riskovat náš vztah. Ale možná sem si jen nalhávala že ho miluju. Spíš si říkala- "Máš to za co milion holek dalo všechno, tak proč o to přijít?" . "Terry, možná bys měla vědět, že oni už dřív… Ještě předtím než si přijelaz Česka. Pak se pohádali, ale jak se teď odjela na dovolenou.." Ani nechci brečet, spíš je mi líto celého toho roku.. "Tome?? Víš mrzí mě co se mezi náma stalo… Něco se to posralo. Vlastně ani newim co.." "Mě je to taky líto… Víš co v tom je? Já do tebe byl od začátku zabouchej, akorát sem o tom nevěděl.. A pak přišel můj debilní bratr a celou si tě vzal… a pak tě klidně podváděl.." Todle mě naprosto moc překvapí. Čekala sem všecko utěšování, jen todle ne. Čumim na něj s otevřenou pusou. On že byl do mě celou dobu zamilovanej? Cože? Tom čeká na odpověď. "Hele, Tome, já newim, co ti na to říct. Dej mi eště čas.." Ale už teď asi wím co mu řeknu. Byla sem tenkrát slepá, že sem si toho nevšimla.. Možná byla vůbec chyba si s Billem začít. "Tak nic mno…" řekne Tom a chce odejít. "Tome, počkej.." ztáhnu ho zpět na lavičku a pomyslim si, že ten dnešek vůbec nebude tak špatnej…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Toki Hotel is best...

yes 60% (27)
no 40% (18)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama