close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Být volný!

22. března 2009 v 9:08 | p.n. |  jednodílné FF
Autor: baqinac

Tma. Černo. Prázdnota. Nic jiného ve mě není. Prázdnota přebila všechny emoce. Už nemůžu, nechci se podřizovat. Nechci být omezovaný. Chci být volný. Chci padat! Sám.
Tisíce fanynek by dali všechno za chvíli, chvíli ze svého života jen proto, aby mě viděli. Už nemůžu. Jen ať se na mě podívají. Nejsem dokonalý! Ne, ať se na mě radši nedívají, nechci jejich pohledy! Tisíce pohledů, těl čekajících a pozorujících každý můj pohyb. Jako by mě někdo neustále sledoval. Jako zločince na útěku. Před svým velkým snem. Teď už splněným. Proč člověk chce to, co nemá a to co má, toho si neváží? Nemůžu si toho vážit. Splnil se mi sen, který mě ničí. Už se nedokážu přetvařovat. Tvářit se, že mě to těší. Vědět, že tolik bláznů je pro mě ochotno udělat cokoliv. Nechci cítit pocit viny. Ani nebudu. Nedokážu cítit. Necítím strach, štěstí, radost...Necítím nic. Jsem jako vymáčknutý citron. Chci být volný!
Nechci prožívat každý den totéž. Tisíce fanynek, zkouška, fanynky, chvilka klidu. Hraného klidu. Už nikdy nebudu klidný uvnitř. Všichni si to myslí. Stal se ze mě dobrý herec. Nejsem zpěvák, jsem herec. Herec, klamající svoje obdivovatele. Nemůžu s tím seknout. Už kvůli klukům. Věří mi, nemůžu je zklamat. Nemůžu? Můžu dělat, co chci! Ne, to bylo dřív, teď musím dělat jen to, co se bude líbit světu. Už to nejsem já. Ztratil jsem se sám v sobě.
Hudba. První akordy a já se měním. Ve šťastného člověka, nepřejícího si nic jiného než stát před tolika lidmi. Řev. Řev, který mě provází na každém kroku. Ve dne, v noci. Chci řvát, přeřvat ten hluk. Řvát a dělat si, co se mi zachce. Tisíce lidí se po mě opičí. Udělal jsem ze sebe jiného člověka, odlišného od ostatních. Chtěl jsem se tomu vyhnout. Opak. Podívám se na ty lidi a je to jako odraz v zrcadle. Zpívají písničky se mnou. Jak je můžou zpívat? Nevědí o čem jsou. Nikoho to nezajímá. Zajímáme je my. Jako lidi. Lidi? Nejsme lidi. V médiích z nás udělali tvory co nejvíce se blížící k dokonalosti. Idoly. My nejsme takoví. Copak nikdo necítí, kolik je v písničkách bolesti a utrpení? Ne, necítí. Ani nemůže. Už nedokážu písničky prožívat. Proč taky? Nikdo je nechápe. Nechápe, co jsem jimi chtěl říct. Copak to není jasný? Já chci být volný!
Tma. Noční ulice. Teď to nejhezčí, co v životě mám. Klid. Ne v sobě, ale okolo. Celý svět spí a jsem jen já. Sám. Poslední dobou jsem sám pořád. Tisíce lidí kolem mě a já jsem přitom sám. Nikdo mě nevnímá. Ani se nesnaží. Co to je za lidi? Je jim to jedno. Mám možnost zbavit svět lidí, co nevědí čeho si vážit. Já to vím, ale nedokážu. Vážit si něčeho, co mě ničí. Co mě už zničilo. Chci být volný!
Lidi žijící na ulici. Nic neřeší a jsou volní. Dělají si, co chtějí. Nikoho nezajímají, nikdo se o ně nestará. Musí to být nádherný pocit. Cítit volnost. Cítit cokoliv. Hlavně zase cítit! Vztek, zlobu...
Nebaví mě tenhle stereotyp. Chci se dostat do jiného světa. Světa, kde si člověk dělá, co chce. Všichni si dělají, co chtějí a nepotřebují vzor. Tento svět existuje. Vím to. Skončí dřív, ale komu to vadí? Všechno jednou skončí! Ale moje prázdnota je nekonečná. Chci se podívat do světa nadějí. Bez starostí. Být beztížný. Je jen jedna možnost, jak být volný!
Nebude to bolet. Jeden vpich nemůže bolet. I kdyby, neucítím to. A pro nový pohled to vydržím. Pohled na lidi, zdající se mi teď jako stvůry, které mě chtějí zničit. Skoro se jim to povedlo. To je v tomto světě. Ale já teď procházím bránou do jiného. Všechno se kolem mě točí. Tma. Zavírám oči a cítím úlevu. Řev ustal. Ustal pohyb. Teď jsem volný!
Padám! Cítím vítr ve vlasech. Nádherný pocit! Je to pocit? Otevřu oči. Jsem zpátky. Zase svázaný. Návrat do skutečnosti. Co je to skutečnost? Tohle nebo to krásné opojení, přinášející úlevu a pocit volnosti? Ne, realita není krásná. Nechci se vrátit do starých kolejí. Prožívat každý den to samé. Nezajímavé a ničící. Chci se vrátit do světa iluzí, nadějí a zase být volný!
Ani si toho nevšimnou. Můžu před nimi jen tak stát a oni budou ječet. Řvát a vrývat mi ten nepříjemný zvuk pod kůži. Vrývat mi ho do paměti, abych na něj nikdy nezapomněl. Jako vzpomínku na ně. Na ty, co mě zničili. Všechno je naruby. Projdu bránou a všechno bude zase dobrý. Nebude. Návrat zpátky nebude příjemný nikdy. Jak může být cesta někam krásná, ale návrat jako zlý sen? Jako sláva. Cesta na vrchol je vzrušující a plná překvapení, radostí. Ale já po ní chtěl jít sám. Bez těch, co mi říkají, co mám dělat. S klukama. Ne, není to to samé. Odtud není návratu. Už nikdy to nebude jako dřív, kdy jsem byl volný a nemusel někoho poslouchat. Ale já chci být volný! Aspoň jednou být zase volný!
Padám. Ale jak dlouho? Vrátím se zpátky a všechno se změní. Stereotyp. Všechno, co nemám rád. Psát tisíce podpisů a nevědět komu. Lidi pokřikují, jak moc mě milují. Co je to milovat? Ničit někoho? Jako to dělají oni. Dá se milovat někdo, koho neznáte? Lži. Samé lži. Žijeme ve světě lží a podvodů. Nechci se vrátit. Zapomenou na mě. Milují mě, ale po roce na mě zapomenou. Komu bych chyběl? Brácha by na mě nezapomněl. Vím to. Půlka mého já. To bylo dřív. Teď je všechno jinak. Myslí si to, co ostatní. Že jsem šťastný. Rodina. Na co je dobré mít rodinu, když nic nepozná? Ne, není to jejich vina. Nepoznají to, když to nedávám najevo. Ale já se nechci doprošovat. Já chci být volný!
Tisíce dopisů, které mě netěší. Čekám na jeden jediný dopis. Dopis, který mi nikdy nepřijde. Kolik lidí čeká na jeden jediný dopis? Mě jich chodí tisíce a nevážím si jich. Čeho bych si na nich měl vážit? Lží a vyznání? Odpovídám na všechny dopisy stejně. Odpovídám neznámému. Proč píšou někomu koho neznají? Někomu, kdo je na dně? Nechci, aby se po mě opičili. Budu je mít na svědomí. Já chci být volný a padat!
Nemůžu to takhle dělat navždy. Mám na výběr. Vrátím se do světa nadějí a iluzí, které ve skutečnosti neexistují. Nebo se nechám dál ničit a dokážu si, že na to mám. Neskončím s tím. Vyhráli by nade mnou a to nedopustím. Stojím na přestupní stanici a musím se rozhodnou. Už to ani neumím. Ostatní za mě rozhodují, ale teď to za mě nikdo neudělá. Musím si to rozhodnout sám. Konečně udělám něco podle sebe. Nenechám se od nich ovlivňovat. Zůstanu a ukážu jim, že na to mám! Dokud mě nezabijí, budu si dělat, co budu chtít. Zatykač je v mé krvi a jiným způsobem ho nedostanou. Protože jsem volný a už nikdy jinak!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Které DVD je nejlepší?

Schrei - Live 37.5% (6)
Zimmer 483 - Live 37.5% (6)
Caught On Camera 25% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama