I stěny slyší 11 - ENDE
Co sem to udělala? Co sem to sakra udělala? Hned jak se ráno vzbudím, nemálo se vyděsím z toho, že ležím vedle Billa. Doprdele! Jak jsem se mohla vyspat s někým, kdo mě znásilnil? I když už je to vyřešený? Co to do mě vjelo? Okamžitě vyletím z postele. Zakopnu o gumovou kachničku (která mi mimochodem později tenhle zážitek připomene), až to vydá děsivý zvuk. S Billem to ovšem ani nehne. Ještě že tak. Snad už Tom nevstával a neviděl nás.. Ale o co mi sakra jde? Vždyť on mi taky ublížil! Měli by se jít oba zahrabat! Nebo spíš já bych měla odejít… Ale to nechci… Proč? To mi na nich pořád záleží?
Co sem to udělala? Co sem to sakra udělala? Hned jak se ráno vzbudím, nemálo se vyděsím z toho, že ležím vedle Billa. Doprdele! Jak jsem se mohla vyspat s někým, kdo mě znásilnil? I když už je to vyřešený? Co to do mě vjelo? Okamžitě vyletím z postele. Zakopnu o gumovou kachničku (která mi mimochodem později tenhle zážitek připomene), až to vydá děsivý zvuk. S Billem to ovšem ani nehne. Ještě že tak. Snad už Tom nevstával a neviděl nás.. Ale o co mi sakra jde? Vždyť on mi taky ublížil! Měli by se jít oba zahrabat! Nebo spíš já bych měla odejít… Ale to nechci… Proč? To mi na nich pořád záleží?
Došourám se do ložnice, ale na Tomově místě už je vzorně ustlaná postel… No, ještě existuje šance, že nešel přes obývák.. Sama nechápu, proč mi na tom tolik záleží - taky možná proto, že s ním čekám dítě. I když je to tolik absurdní.
Podívám se proto směrem z okna. To, co spatřím, mi opět vyrazí dech. Proč ja zase ve společnosti Joshe?
Vtom ale zazvoní zvonek. Rychle na sebe něco hodím a valím otevřít. Je to Monika. No jasně, včera jsem se jí svěřovala, že mám takový pocit, že jsem v tom a s překvapením jsem zjistila, že ona nejspíš taky - jen neví, jestli s Gustavem nebo s Billem. Včera nás ta myšlenka strašně pobavila. Otevřu jí a ona mě po našem zvyku obejme.
Vtom ale zazvoní zvonek. Rychle na sebe něco hodím a valím otevřít. Je to Monika. No jasně, včera jsem se jí svěřovala, že mám takový pocit, že jsem v tom a s překvapením jsem zjistila, že ona nejspíš taky - jen neví, jestli s Gustavem nebo s Billem. Včera nás ta myšlenka strašně pobavila. Otevřu jí a ona mě po našem zvyku obejme.
"Tady to je.." podá mi test.
"Ale stejně by to bylo komický… Pokud by jsme opravdu byli v tom, možná by jsme rodili i ve stejný termín.." dodá ještě se smíchem.
"No, ty si hlavně musíš zjistit, s kým že to máš!" směji se i já. Pak ale zamířím na záchod, abych zjistila, jak na tom jsem. Zrovna když ten krátký okamžik čekám na výsledek, vyruší mě Tomův hlas…
Už, už chci zamířit ke dveřím a omrknout to zblízka, ale zazvoní mi mobil. Moc mě nepřekvapí, že je to Monika.
Už, už chci zamířit ke dveřím a omrknout to zblízka, ale zazvoní mi mobil. Moc mě nepřekvapí, že je to Monika.
"Christino, já ti musím něco říct.." říká na ni celkem vážným hlasem.
"Co se děje?"
"Víš… Teď mi Gustav řekl, že Tom mu oznámil, že si těhotná. Jenže to tak není. Všechno se to zamotalo. Jak jsem pak šla provést hlavní úkol, haha, víš co myslím, ne? Tak ty jsi musela jít pryč, protože tam byl Tom. A pak už ses nedostavila. Nevím, co se stalo, Chris, ale ten tvůj test, co tam ležel, byl negativní. A já tam ten svůj taky nechala, nemohla jsem čekat na výsledek, protože… Víš, to s tím Tomem. Snažila jsem se ti nějak pomoc, ale bála jsem se. Radši jsem zbabělecky utekla. Promiň.." šeptá.
"Počkej, co tím chceš říct? A kde teda Tom vzal, že jsem těhotná? Chceš říct, že kecal?"
"Ne, já… to já jsem jaksi v jiným stavu, dnes jsem si test dělala znovu a… Chápeš, ten pozitivní výsledek byl můj… Neříkám, že Tom udělal schválně, mohl to určitě taky polést, ale… Chápeš, využil by každý možnosti, jak si tě přivázat.. Po tom, co udělal…"
Když to slyším, hlasitě polknu.
"Zlatíčko, potřebuju s tebou mluvit.." slyším, jak klepe na dveře.
"Zlatíčko, potřebuju s tebou mluvit.." slyším, jak klepe na dveře.
"Jo, hned tam budu.." spěšně vyjdu ze dveří, test ani nestihnu schovat, natož abych čekala na výsledek.
"Víš, napadlo mě… Že by jsme si mohli koupit větší baráček. Tenhle na nás poněkud malý, takže.. Teď jsem vydělal dost peněz, takže to nebude problém.." směje se, a já si najednou vzpomenu na můj ranní pohled z okna. Panebože, jestli to vydělal takhle, tak..
"Tome, odkud ty peníze máš? Co se týče kapely nebo jak?"
"Ne, to zrovna ne, mám teď jiný kšeft.." snaží se to zaobalit.
"Tome, odpověz mi, odkud máš ty peníze! Jestli tě to zajímá, zrovna dnes jsem tě viděla s Joshem -vysvětlíš mi to nějak?" teď už zvýším hlas.
"A co je ti do toho?" křičí už i on.
"Takže kšeftuješ s drogami? Tome, Doprdele, ty prodáváš to svinstvo? Odkud to máš?" křičím ještě víc.
"Na to ti nebudu odpovídat! Nebudu! I kdyby, no a?"
"Jak no a? Tím mi to chceš potvrdit? Tak tohle ne… Já se balím… Nebudu žít s někým takovým.." odfrknu si a opravdu, zamířím do pokoje ke svým věcím. On mě však pevně stiskne ruku.
"Tak to se opovaž.." sykne.
"A co mi uděláš, pokud jo?" ušklíbnu se, to mi už ale přistane facka… A za ní další a další…. On se snad zbláznil!
"Co to sakra děláš?" ječím a nějakým zázrakem se mi podaří vyškubnout. On mi však podkopne nohu a já letím k podlaze. Nevnímám krev... Musím co nejdál odsud a už dobře vím kam…
Doletím před náš dům, kde Tom pořád stojí s Joshem. No to vidím, prý, už se to nebude opakovat.
Doletím před náš dům, kde Tom pořád stojí s Joshem. No to vidím, prý, už se to nebude opakovat.
"Christino, co tu… děláš? Já myslel, myslel, že ještě spíš?!" zděsí se Tom, jakmile mě uvidí.
"Kolik ti toho dnes prodal?" udeřím teď na Joshe.
"Dost… Zásobu na hodně dlouho… Taky dostal slušný peníze.." uchechtne se a Tom jen překvapeně otevře pusu. Nejspíš nečekal, že bude hned tak vyzrazen.
"Tome, tohle nemá cenu… Odcházím.." rozhodnu se. Nebudu dělat scény, umaním si, i když mi už v hlavě pěkně vře.
"No to teda neodejdeš, nečekáš čistě náhodou moje dítě?" ušklíbne se.
"A jen tak čistě náhodou, tys věděl, že ta těhotná je tu Monika? Řekni, věděls to? A tvrdil jsi mi, že to já jsem v jiným stavu, jen abys mě to udržel?" ptám se. Jeho pohled je mi odpovědí… Věděla jsem to. Že v tom něco bude. Byla jsem naivní. On se nezmění. I když to tak možná na povrch vypadá, jádro zůstává stejné. Rychle si sbalím. Překvapuje mne, že Tom mi v tom nebrání. Jen pořád stojí na místě a kouká se na mě tím stejným oknem jako já ráno na něj. V hlavě se mu totiž rodí další plán.
Zadními dveřmi opouštím budovu jen o chvíli později než Bill. Chci se odsud vypařit a to co možná nejdál. Někam, kde nikdo nezná žádný Kaulitze. Možná by bylo lepší odcestovat do Afriky… Každopádně už nestojím po žádným setkání ani s jedním. Tahle životní kapitola je za mnou. Nechávám ji tu, v tomhle domě, který teď opouštím. Navždycky….
______
"Nevrátila se už 48 hodin.. Dávám vám dvojnásobek času na to, aby jste ji našli. To je rozkaz!" křičí Tom povely do telefonu svým oddaným podřízeným - buď jsou to feťáci, co od něj kupují zboží, nebo mafiáni.. Telefon spokojeně položí a ušklíbne se na Billa.
______
"Nevrátila se už 48 hodin.. Dávám vám dvojnásobek času na to, aby jste ji našli. To je rozkaz!" křičí Tom povely do telefonu svým oddaným podřízeným - buď jsou to feťáci, co od něj kupují zboží, nebo mafiáni.. Telefon spokojeně položí a ušklíbne se na Billa.
"Máme ji v hrsti.." dodá ještě a jeho bratr se rozesměje zvonivým smíchem.
















