Zkoumavě se na mne dívá a přivírá oči. Dřív bych řekla, že když tohle dělá, vypadá děsně sexy. Mě teď ale děsí. Nevím, co udělá, když byl předtím schopný TOHO. Pokud jsem mu někdy vůbec mohla věřit, teď ne. Neřekla bych to do něj, to teda fakt ne.
"Ne… Copak jsi neslyšela, že jsem se ti chtěl omluvit?" zvedne obočí a snaží se na mne nalepit. Já ovšem beru nohy na ramena. Teď nebo nikdy. No tak makej, si snad dost rychlá! Na to, jak nikdy moc dobře neutíkal, mě dohoní celkem brzo. Já se mu však vysmeknu a valím ke vchodu.
Po cestě do kina se mě snaží Bill chytnou kolem pasu. Já se bráním a radši zamířím k Tomovi.
Po cestě do kina se mě snaží Bill chytnou kolem pasu. Já se bráním a radši zamířím k Tomovi.
"Brácha tě zlobí, co?" zubí se Tom. Jen se usměju nad jeho sladkou naivitou. Kdyby jen zlobí. Prohodím jen HMMM, a začneme diskutovat o tom, na jakou hudbu se líp tancuje. V tomhle se se starším Kaulitzem moc neshoduji. Zatímco on hltá hip-hop, já radši rock. Právě v tomhle jsme se s Billem vyžívali a shodovali - rock-konzerts, to bylo naše. Bohužel, na přísloví "Protiklady se přitahují" něco bude. Proč bych teď asi pokukovala po každým hoperovi? Dorazíme ke kinu…
Utíkám, co mi dech stačí. I když už vím, že teď mne dohonit nemůže, trtám dál, že si ani nevšimnu, že mě málem povalí auto, ze kterýho vyletí Tom.
Utíkám, co mi dech stačí. I když už vím, že teď mne dohonit nemůže, trtám dál, že si ani nevšimnu, že mě málem povalí auto, ze kterýho vyletí Tom.
"Chris, co tu proboha děláš? Před kým utíkáš?" nevěří svým očím. Ani nevím, co mne to popadne, ale vpadnu mu do náruče a vypovím vše, co se stalo. Co mi Bill udělal. Je mi jasný, že mi to nejspíš věřit nebude. Vždyť je to jeho brácha, nejdůležitější osoba na Zemi. O to víc mne překvapí jeho reakce.
"Musíš na policii, jinak to nepůjde.." smutně se na mě kouká.
"Cože?" vytřeštím oči.
Soustředím se jen na velký plátno kina, na nic víc. Snažím se nevnímat Billovu ruku na mým koleni. Není mi to příjemný jako kdysi. To byl náš zvyk při každý návštěvě kina - jeho ruka na mým koleni, má hlava na jeho rameni.
Soustředím se jen na velký plátno kina, na nic víc. Snažím se nevnímat Billovu ruku na mým koleni. Není mi to příjemný jako kdysi. To byl náš zvyk při každý návštěvě kina - jeho ruka na mým koleni, má hlava na jeho rameni.
"Nech mě.." odseknu najednou a on vytřeští oči. "Potřebuju jít na záchod.." řeknu ještě, ale běžím před kino. Nechápu, jak mohl tušit, že tam budu, ale za chvíli přijde taky.
"Co to jako mělo být?" křičí.
"Bille, já už dál nemůžu. Musíme se rozejít, hned. Nechci na ostatní hrát divadýlko o šťastným páru, když ten už nikdy nebudeme."
"Ty si snad děláš srandu? To myslíš vážně? A to si myslíš, že tě nechám jen tak odejít? Tak to se pleteš, holčičko. Ty mi patříš, jsi můj majetek a já tě nikomu nedám.." křičí na mě. A co víc - on mi vlepí facku. A za ní další rána..
















