"Tome, nechci, abys měl kvůli mně problémy s bráchou.." prohodím smutně.
"Problémy? Christino, co to plácáš? Nemyslíš, že to teď kapánek přehnal? Stejně bych se to nějak dozvěděl.." říká Tom zcela klidně. "Ale teď se potřebuješ vyspat.." dodá ještě.
"A kde asi tak? Byt máme s Billem společný, tam jít nemůžu.." posadím se na kapotu Tomového auta a zahledím se do prázdna.
"Kam? Samozřejmě, že ke mně.." usměje se Tom.
"K tobě? A ty tam nikoho nemáš? Myslím teď přes noc.." ptám se. Asi pochopí, ale zakroutí hlavou.
"Tam už nevkročila ženská noha aspoň.. tak… týden?" směje se a já musím taky. "Ne teď vážně.. Už mě to nebere.. Nemá cenu něco dělat, když vím, že ONA mě nechce.." pokrčí rameny, jako by to, že známý děvkař Tom už nepřijímá holčičí návštěvy, ta nejběžnější věc na světě. Záměrně se neptám, kdo to je, stejně by mi to neřekl. I když se nezdá, poslední dobou je dost zranitelný.
"Tak teda vítej, nový nájemníku!" uvítá mě..
"Nechej mě na pokoji!" křičím.
"Nechej mě na pokoji!" křičím.
"Ze mě si nikdo srandu dělat nebude, slyšíš?! Ty si MOJE hodná holka!" vříská jako šílený. Pokusím se mu vykroutit, ale stisk jeho ruky je pevný.
"Teď se vrátíme domů a budeme dělat, že se nic nestalo. Ráno bude jako každý jiný, jasný?" křičí ještě a dívá se na mne tak hnusně, že jako ten největší ubožák musím kývnout.
"Takhle se mi líbíš.." ušklíbne se a jako vítěz se vrátí zpátky do kina. Nemá cenu tam jít, nechci se na něj dívat. Jdu pěšky domů, pokud se to za domov považovat dá. Co to probůh udělal? Dovolil si na mě šáhnout! Jako to největší hovado.. Mít dost odvahy, udám ho za to. Ale co dál? Dorazím k domu a pokouším se usnout. Když asi za tři hodiny dorazí opilý Bill, ještě nespím. Nesnáším, kdykoliv se opije. I přesto, že mám zavřené oči, cítím, jak mne pozoruje.
"Však já zjistím, s kým mě podvádí.. Kvůli komu se se mnou chce rozejít.. A jeho pak zabiju, kočičko moje.." směje se a já strnu. On si snad myslí, že existuje někdo další! To si nedokáže přiznat, že se s ním chci rozejít z jiných důvodů?"
"Co si dáš? Kafe, kakao, čaj?" ptá se Tom, ale já se na něj jen vděčně usměju a zívnu.
"Co si dáš? Kafe, kakao, čaj?" ptá se Tom, ale já se na něj jen vděčně usměju a zívnu.
"Asi spíš horkou sprchu a teplou postel, co?" směje se. Já opět kývnu, a tiše ho lituju, že dnes toho ze mě už moc nevytáhne - o tom, že by chtěl debatovat, jsem přesvědčená. Když se sprchuju, ještě cítím Billovy ruce na svým těle.. Připadám si strašně špinavá. A to ze sebe tou teplou vodou jen tak nesmyju. Zabalím se do ručníku a aniž bych si uvědomila, s kým teď sdílím byt, vyjdu jen takhle z koupelky.
"No teda!" vybafne Tom a já rudnu, ale pak se začnu strašně smát, a za hlasitého SORRY se vrátím do koupelny, kam mi Tom pak hodí velký tričko (ne že by měl vůbec nějaký malý), co mi teď chvíli poslouží na spaní. Poroučím se opět do kuchyně, kde už čeká Tom s jeho typickým psím pohledem "Potřebuju se tě na něco zeptat… Chceš to slyšet?" zeptá se najednou..
Ráno mě v postýlce čeká snídaně.. O co se snaží? Nebo že by se mi to vše jenom zdálo? O tom, že opravdu ne, mě přesvědčí rána na obličeji. Do místnosti nakluše Bill.
Ráno mě v postýlce čeká snídaně.. O co se snaží? Nebo že by se mi to vše jenom zdálo? O tom, že opravdu ne, mě přesvědčí rána na obličeji. Do místnosti nakluše Bill.
"Dobrý ránko.." usměje se, ale ani tím úsměvem nezakryje své obavy. Taky, že je má mít z čeho.
"Hmmm.." řeknu jen a vylezu z postele, aniž bych se snídaně vůbec dotkla.
"Kam jdeš?" ptá se hned. "Počkej.." ani nečeká na odpověď a pokračuje. "Chci se ti omluvit… Byl sem opilej.." smutně říká.
"Ty ses opil až pak! Nevymlouvej se! Myslíš, že ti to jen tak odpustím?!" křičím na něj a zpakuju se dolů do kuchyně, kde ublíženě dopadnu na sedačku. Jako kdybych to neříkala, za chvilku je tu Bill.
"No tak, lásko! Ty víš, že tě miluju.." šeptá mi do ucha. Nechci, aby se mě dotýkal… Nechci, aby se ke mně přibližoval, nechci, abych s ním trávila čas. Jednoduše, nechci chci s ním být. Tak co mám teda dělat?
















