close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I stěny slyší 4

20. března 2009 v 19:39 | p.n. |  FF
"Co mi chceš říct?" podívám se Tomovi přímo do očí. To ho nejspíš překvapí, protože se okamžitě stáhne a zakroutí hlavou.
"Ale nic.." prohodí nakonec.
"Ale Tomí.. Ty víš, že mě to teď bude žrát celou dobu, co tu budu. Jestli mi to neřekneš, tak…" začnu vyhrožovat.
"Tak co?" zvedne obočí, ale to už ho začnu lechtat. On se ale nedá, takže to nakonec dopadne tak, že skončíme na gauči, on položený na mně. Přestane mě lechtat a zeptá se "Teď už ti to můžu říct?" usměje se, ale já se vysmeknu.
"Tome, nech toho… Víš že to nejde.. Navíc, co ta tvá vyvolená?" opřu se o něj, to abych se mohla zvednout, jenže přesně v tu chvíli vletí do pokoje další osoba, a já se leknu tak, že to teď vypadá, jako by jsme s Tomem prováděli jistý nemravnosti.
"Já to věděl!!" zakřičí Bill, což je právě ta osoba, co přišla.

Těžká to otázka. Jistý je jen jedno - teď už mu nemůžu věřit. Po tom včerejšku.
"Nech mě, dívám se na telku.." předstírám, jak ohromně mne zajímá život tuleně v jednom dokumentu, jen, abych se vyhnula odpovědi.
"Nevěděl jsem, že tě zajímají tuleni.." směje se, ale já se jen ušklíbnu. Jen se směj, Bille, však na tebe taky jednou přijde.
"Odpuštěno?" zeptá se ještě a já nuceně kývnu. Kdoví, co by mi ještě udělal. Už jsem se rozhodla - prostě se dnes večer sbalím, uteču, a vše ostatní je ve hvězdách.

"Rozbiju ti hubu! To si říkáš brácha?!" ječí Bill, ale já se před Toma postavím.
"Tobě definitivně hráblo, ne? Za prvé, nic se nedělo, a za druhé, kdyby jo, co je ti do toho?" křičím i já na něj. "Ty děvko!" zvyší hlas i on, odstrčí mne a Tomovi dá do držky. Ten to nečekal, ale pozdní reakce nemá, takže mu to okamžitě oplatí. Za chvíli už se válejí na zemi, oba dva mají rozseklý ret a bůhví, co ještě.
"Neperte se jako malý děti!" křičím, ale oni jako by byli hluší. "Zavolám policii, pokud toho nenecháte!" zavřeštím nakonec.

Takhle si to sice naplánuju, ale pravda je poněkud jiná. Bill se mi celou dobu snaží věnovat, jako by se opravdu nic nestalo. Když se mě však pokusí políbit, zařvu na něj "Na co si to proboha hraješ? Myslíš, že po tom všem s tebou ještě budu? Klidně mě i zabij, Bille, to vše bude lepší než tu zůstávat. Jdu se zabalit.." projdu kolem něj a zmizím v ložnici, kde do kufru naházím vše potřebné. Nakonec přihodím i růži, co mi jednou Bill dal, bylo to tuším roční výročí našeho vztahu, a já si ji nechala usušit. Chci vyjít za dveří, ale cestu mi zastoupí Bill.
"Nemůžeš jen tak odejít.. Pamatuješ si, co nám dřív všichni říkali? Že my dva patříme k sobě. To prostě nejde, aby sis teď jednoduše sbalila saky paky a opustila mě! Nedovolím ti to.."
"Nemůžu? Bille, chtěla jsem to udělat už předtím, ale včera si rozhodl. Včera si mě totiž definitivně ztratil.." odseknu mu a chci se vymanit z jeho objetí.
"Ztratil? Však ty ještě uvidíš.." zvýší zase hlas a já stihnu uhnout před další jeho ránou. Snažím se mi utéct, ale on mě zezadu stiskne a hrubě políbí na krku.
"Mně neutečeš… A i kdyby, budu tě pronásledovat celý život.." šeptá, ale já ho kopnu do nohy… Bohužel, zase mě dostihne. Povalí mě na gauč a… proboha, snad mě nechce znásilnit?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chodíš na srazy fans?

ne 44.2% (34)
ano 27.3% (21)
nemůžu 28.6% (22)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama