Najednou se oba začnou strašně smát. Já na ně nechápavě hledím.
"Pamatuješ? Nikdy žádná hádka kvůli holce.." směje se Bill a Tom jen přikyvuje. Pak se navzájem zvednou a odejdou, nejspíš někam do hospody. Co to jako mělo být? První se tu poperou.. a teď? Podají si ruce a jdou pít. Dokonce mě v jednu chvíli napadne, že jak se vrátí, zopakují Billův čin ve dvou. Asi bych měla odejít i odtud. Nemá cenu se zdržovat v Billově blízkosti. Aspoň ne teď… Třeba budu schopná později zapomenout. Až nad ránem se Tom vrací, já v té době ještě sedím na balkoně s čajem v ruce. Kupodivu ani není ožralej.
"Co to jako mělo být?" zeptám se ho hned.
"Šel jsem Billovi promluvit do duše. Zítra ráno se ti přijde omluvit.." řekne mi.
"Já ale o jeho omluvu nestojím.. Nejradši bych byla, kdybych ho v životě už neviděla.." odpovím.
"V tom případě má smůlu.." pokrčí rameny.
"Tome, je mi líto, ale asi tu u tebe nemůžu být.." řeknu najednou..
"Ke mně se tak chovat nebudeš… Nebo tě vždycky potrestám.." směje se jako blázen a surově se mi snaží sundat tričko.
"Ke mně se tak chovat nebudeš… Nebo tě vždycky potrestám.." směje se jako blázen a surově se mi snaží sundat tričko.
"Nechej mě na pokoji! Dej ty pracky pryč! Nešahej na mě!" křičím - ale co je mi to platný?! To už mě ale začne kousat na krku. Začnu volat o pomoc, ale v to, že mě někdo uslyší, sama nevěřím. Nemůžu se bránit, je prostě silnější. Po chvilce se i přestanu bránit, jen mlčky polykám slzy.
"Bille, prosím tě, přestaň… Udělám cokoliv, jen mě pusť.." Je ale pozdě. Surově do mě vnikne. Bolí to - teď nemyslím jako opravdová bolest, ale ta duševní.. Jak mi mohl někdo, koho jsem dřív tolik milovala, tak ublížit? Tohle bych do něj v životě neřekla..
"Cože? Christie, prosím! Zůstaň tu! Zlobíš se kvůli tomu Billovi? Já vím, že to, co udělal, je strašný, ale je to můj brácha, se kterým budu za dobře vždycky!" Svým mlčením mu odsouhlasím, že o Billa se opravdu jedná.
"Cože? Christie, prosím! Zůstaň tu! Zlobíš se kvůli tomu Billovi? Já vím, že to, co udělal, je strašný, ale je to můj brácha, se kterým budu za dobře vždycky!" Svým mlčením mu odsouhlasím, že o Billa se opravdu jedná.
"Chris, tak se tu aspoň vyspi, a ráno se uvidí, jo?" Já jen kývnu a mířím na gauč, což je pro dnešek má postel.
S trhnutím se probudím. Kde to jsem? Chvilku trvá, než mi dojde, že se nacházím v bytu Toma. Rozhodnu se, že odejdu dřív, než se vzbudí. Skutečnost je jiná, Tom je totiž dávno vzhůru. Proto ještě předtím, než mu popřeji dobré ráno, zamířím do koupelny, kde ze sebe udělám člověka. Zrovna, když se chystám vyjít ze dveří, otevřou se z druhý strany.
S trhnutím se probudím. Kde to jsem? Chvilku trvá, než mi dojde, že se nacházím v bytu Toma. Rozhodnu se, že odejdu dřív, než se vzbudí. Skutečnost je jiná, Tom je totiž dávno vzhůru. Proto ještě předtím, než mu popřeji dobré ráno, zamířím do koupelny, kde ze sebe udělám člověka. Zrovna, když se chystám vyjít ze dveří, otevřou se z druhý strany.
"Christino, musím s tebou mluvit.." šeptne jen. Ten tón hlasu se k němu nehodí. Mluví většinou machrovsky, jeho interpretace mě téměř rozesměje. Skoro to vypadá, jako by někdo nohou zasáhl jeho citlivé místo. Nečeká na odpověď a hned pokračuje..
"Nechci, abys odešla, protože… prostě.." najednou neví jak dál. Jediný, co dělá, je, že se ke mně stále víc přibližuje…
Zatímco Bill si lehne, jako by se vůbec nic nestalo, já na posteli sedím schoulená do klubíčka slzy mi tečou proudem.
Zatímco Bill si lehne, jako by se vůbec nic nestalo, já na posteli sedím schoulená do klubíčka slzy mi tečou proudem.
"Jednou pochopíš, že tohle je jen důkaz toho, jak strašně moc tě miluju.." řekne hořce Bill. To snad nemyslí vážně! Spíš důkaz toho, jak moc touží mi ubližovat. Teď jsem se pevně rozhodla. Jakmile usne, uteču. Naštěstí začne pravidelně oddychovat po chvilce, já na sebe hodím oblečení, popadnu kufr, co mám sbalený už dlouho, a valím ven. A už taky vím, kam…
















