close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I stěny slyší 9

20. března 2009 v 19:45 | p.n. |  FF
Zastavíme před naším domem. Ha, naším. Skoro to zní jako výsměch. Před domem, ve kterým jsme spolu měli zažít jen to dobrý. Pohladím si bříško - to je ten důvod, proč jsem tady. Tom si mě k sobě přivine, nejspíš si myslí, že už je všechno v pohodě. Nic není v pohodě, Tome. Uvnitř nás však čeká návštěva.
"Nazdar, Bille" pozdravím ho s úsměvem. Od tý doby, co chodí s Monikou, je jako vyměněný (to, že mu kvůli tomu Gustav udělal pěkného monokla, vůbec neřeší). Sice jsme se předtím sobě navzájem vyhýbali, ale pak jsme si to vyříkali a mám pocit, že si s ním zase začínám rozumět. Hezký, s Tomem jsem si taky rozuměla, než… Sakra, asi to vážně zveličuji.
"Čau…" říká smutně.
"Co se děje?" ptám se.
"Monika se vrátila ke Gustavovi… Prej jsem na ni moc romantický.." ušklíbne se a já se musím smát. A smát dlouho nepřestanu, takže začnu kašlat, a Bill, který se zpočátku smrtelně urazil, že se mu směju, když je to tak vážný, mi musí mlátit do zad, tentokrát se směje on mě. Kdyby nás teď někdo viděl, jak se tu svíjíme smíchy, jen těžko by mu došlo, co strašného se mezi náma stalo…

"Nechoď tam, prosím.." šeptnu, ale on mne vůbec neposlouchá. Je jako utržený ze řetězu. Sbíhá schody a nastartuje auto.
"Je to blázen.." hustím do něj ještě v autě.
"Je něco jiného zbláznit se z lásky…"
"Ještě se ho zastávej!" vyčítám mu.
"Hele, já ho chápu. Taky bych se kvůli tobě byl schopnej zbláznit. A navíc - je to můj brácha."
"Čeho všeho jsi schopnej?" myslím to samozřejmě v legraci. Na to mi neodpoví, jen mě dlouze políbí. Celou cestu k bytu Gustava a Moniky mlčíme. Stačí to, že mi Tom silně drží ruku - i to mne uklidňuje. Gustav už nám otvírá.
"Je v obýváku.. Zrovna se pokouší rozbít televizi.. Proč to proboha dělá? Nebo snad?" všimne si, že naše ruce jsou propletené v jedno. "Jo ták!" udiví se a pustí nás dovnitř. Jakmile nás Bill uvidí, přestane ničit a jen na nás zírá.
"Bille, všechno se dá nějak vyřešit.." začnu já. Tom mi ale naznačí, že to je na něm, chytne zírajícího Billa za ruku a odvede do vedlejší místnosti.
"Bratrská porada.." prohlásí kysele, ale já vím, že teď to už dobře skončí. Protože když ti dva dají hlavy dohromady, dopadne to vždy tak, že vylezou, a chovají se zase jako bráchové.. No, uvidíme.

"Udělám nám čaj" rozhodne Tom, ale ještě dodá "Bille, musíme ti něco říct.." Když se nedívá a obrátím oči v sloup, Bill se zasměje. Když je tu on, nebojím se z Toma utahovat, protože vím, že před Billem by mi nic neudělal.
"Co mi chce tak důležitého?" naoko se děsí Bill. Nenuceně pokrčím rameny, jako bych nic nevěděla. Ve skutečnosti vím, ale radši bych toho byla ušetřená.
"Tady Christinka čeká.." začne Tom, ale v tu chvíli začne vřít voda na čaj, takže odběhne… Nevím proč, ale jsem ráda, že to neřekl..

Mezitím, co jsou tam ti dva zavření, jdu obejmout Moniku, která se vystrašeně klepe v koutě.
"Je to šílenec.." oklepe se.
"Já vím.." ušklíbnu se.
Ti dva ne a ne vylézt, a když jsou tam zavření už asi hodinu, rozhodnu se, že se podívám, jestli se jim náhodou něco nestalo. Bohužel… oni tam vůbec nejsou!
"Panebože, kam se poděli?" zděsím se.
"No, z tý místnosti vede zadní vchod… Myslíš, že odešli?" pozdvihne obočí Monika… No, to je teda vážně záhada..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Toki Hotel is best...

yes 60% (27)
no 40% (18)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama