Znovu zaječím. Jak si mám sakra vysvětlit, že se teď na mě do zrcadla nedívá ta ne moc hezká patnáctiletá holka jako vždycky, ale krásná žena kolem třiceti? To už se ale probouzí tu individuum vedle mě, nejspíš ho vzbudil můj křik.
"Co se děje, proč tady křičíš?" Pohled na něj mě vyděsí, nejsem zvyklá, že vedle mě spí nahý chlap.
"Kde je máma? Kde je táta? Co tady dělám a co tady děláš ty?" ještě vřeštím a on se na mě překvapeně.
"Theres, klid. Vím, že ta včerejší show byla hodně unavující a stresující, ale vůbec by mě nenapadlo, že tě téměř obere o rozum. Tak se ještě vyspi, rozhovor máme společně až nějak ve čtyři odpoledne, prospi se… Nebolí tě hlava?" dívá se na mě podezíravě.
"Jaký show? Jaký rozhovor? Já? Ty? Co?" nic nechápu. Co se mi tu snaží nakecat?
"Tobě vážně přeskočilo!" chytá se ten neznámý, co pořád přede mnou stojí nahý, takže mám nutkání zakrývat si oči, za hlavu. Že se nestydí, prase!
"Tak se uklidni, probůh! Seš světoznámá zpěvačka, program máš nabitý, tak si nemůžeš dovolit nějaký bláznění!"
"Já? Světoznámá zpěvačka? Tohle je apríl nebo co? A ty seš jako kdo?" valím na něj oči.
"Asi tě budu muset zavézt na psychiatrii, nebo co! Tak fajn, pokud tě to zajímá, jsem Bill Kaulitz a my dva spolu chodíme už dýl než rok. A ty seš slavná už od osmnácti, ale pořád se držíš. Už ti to pálí?" dívá se na mě jak na debila. Bill Kaulitz?! No to si snad dělá prdel! Vždyť pokud si dobře pamatuju, tak ještě dnes ráno jsem nad plakátem tohohle kluka slintala u mě v pokoji - s tím rozdílem, že na tom plakátu mu bylo osmnáct! A mě čerstvých 15! Ale bylo to vůbec dnes ráno? Poslední, co si pamatuju, je, že sedím za lavicí a padá na mě ten "kouzelný" prášek. Na tohle si musím sednout do křesla. Podá mi mokrý hadr a připlácne mi ho na čelo.
"Teda, já nevim, co se ti zdálo, každopádně si toho asi včera musela po koncertě vypít moc, když si teď tak mimo. Můžu pro tebe něco udělat?" ptá se vždy ochotný Bill. Všechno mi to vrtá hlavou. Jak sem se tu vlastně vzala, Bill mě asi nemohl unést… Jako by se posunul čas - ale to přece není možný… Nebo je?
"Víš co pro mě můžeš udělat? Sežeň mi číslo na tohohle týpka…" a na kousek papíru, co mi podá, napíšu "Sebastian Schwarz".. "když si ta vlivná hvězda, určitě to pro tebe nebude problém.." strčím mu papírek do ruky. Mezitím, co shání číslo na Seba, o kterým vím, že byl poslední člověk, co se mi vybavuje, já se jdu mezitím podívat po bytě, ve kterým se nacházím. První pohled padne na koupelnu.. Páni, tolik kosmetický přípravků jsem nikdy v životě pohromadě neviděla! Z představy, že tohle opravdu nejspíš je moje koupelna, mi naskočí kůže. Jak se to všechno mohlo stát?
"Tady máš to číslo, je tam i adresa.." dá mi Bill zpátky papírek bezmála po deseti minutách, co sem ho o to požádala. Rychle na sebe hodím oblečení, co se povaluje na gauči, vypadá jako moje, a chci se okamžitě rozjet směr ta adresa, aniž bych se na ni podívala - musím zjistit, co se stalo, a jediný Sebastian je mi to schopný vysvětlit! Bill mě pozoruje se žárlivostí v očích.
"Kdo je ten chlap? Proč ho potřebuješ tak nutně?" ptá se. Páni, žárlí kvůli mně kluk, kterého znám asi patnáct minut! Odpovím mu, že to by nepochopil, a že mi musí něco vysvětlit a pak.. Billa políbím. Kdyby někdo v patnácti, což bylo vlastně ještě dnes ráno, řekl, že někdy Billovi dám pusu a on mě nebude chtít pustit za někým jiným, asi bych se mu vysmála do očí. A teď to se mnou naprosto nic nedělá! Jediný, co chci, je zjistit, co to vše má znamenat.
Nasednu do prvního taxíku, co uvidím. Rychle taxikářovi nadiktuji adresu, ale on se na mě jen úchylně dívá. On i jako úchyl vypadá. Tipovala bych mu nejmíň na padesát. Ale on se snad nehodlá rozjet!
"Čau kotě, ty si mě nepamatuješ?" zašišlá na mě. Pomoc, kdo to je?! To se ale záhy dozvím "Já jsem Mike, byla jsi do mě zamilovaná ve škole.." snaží se mi dát pusu, ale to už vysednu a nasednu do druhého taxíku. Uf, to bylo o fous! Tenhle slizoun že je Mike? No, lidi se mění. A já potřebuju nutně zjistit, co vše se změnilo. Proto, když vysedám před domem, ve kterém nejspíš bydlí Seb, klepou se mi kolena - kvůli tomu, co se nejspíš dozvím. Když zazvoním, otevře mi kluk, co prostě musí být on. Jenže vypadá úplně jinak. Dřív nebyl moc pěkný, teď je to naopak. Byl vždy při těle, ale teď se může chlubit krásnou postavou…
"Theres?" Na nic nečekám a padnu mu kolem krku. Dívá se více než překvapeně.
"Sebe, musíš mi říct všechno, co se dělo od dne mých patnáctých narozenin do dneška… Já totiž… Vůbec nevím, co se stalo.." povzdychnu si, když v tom se ve dveřích objeví i sympatická blondýnka. Počkat, snad se Sebastianem..?
"Ehm, tohle je má snoubenka, Alice.." pousměje se Seb a já otevřu pusu na znamení údivu..
















