"Jak, snoubenka? A jaktože o tom nic nevím?" zděsím se. Jako bych najednou žárlila! A přitom, celý ta léta, co po mně jel, sem o něj nestála zamilovaně hleděla na idola školy, ze kterého vyrostl úchyl, a na plakát Billa, co teď nejspíš leží v mojí posteli. Asi jsem vážně zešílela!
"Proč by jsi o tom měla vědět? To ty seš ta, která se celou dobu neozvala!" teď už naštvaně říká Seb, zatímco jeho Alice se vypaří s tím, že nám oběma udělá kafe.
"Já jsem se ti neozvala?" chytám se za hlavu a dodám "Myslím, že se potřebuju posadit, nebo omdlím… A myslím, že teď mi můžeš pomoci jenom ty.." Tak se tedy přesunem do JEJICH obýváku. Páni, v životě by mě nenapadlo, že z mýho nejlepšího kámoše, tak to bylo aspoň dřív, se vyklube takový borec!
"No, tak co teda potřebuješ… Tak najednou.." řekne jízlivě.
"Sebe, vím, že se na mě asi teď musíš dívat skrz prsty, protože, nejsem si tím jistá, sem se ti neozvala. A taky si asi myslíš, že jsem blázen. Dívej se, když sem se dnes ráno vzbudila, myslela sem si, že mi hráblo. Poslední, co se mi vybavuje, je to, že sedím za lavicí ve škole a po prstech mi stéká ten "kouzelný prášek", jak si ho nazval a dal mi ho k narozeninám. Pamatuješ, rozbila ho Katie.." posmutním.
"Pamatuju, protože to byla jedna z posledních chvílí, co si se se mnou bavila. V další hodině, měli sme zrovna hudebku, mimochodem tenkrát tvůj nejoblíbenější předmět, se tam objevil hledač talentů. Ty si zrovna něco zpívala. A on byl doslova unešený tvým hlasem. Takže si podepsala smlouvu, začala nahrávat cédéčko, najednou se s tebou chtěla bavit celá škola, a ty si se na mě vykašlala. Přesedla sis za Katie, která ti jako budoucí star uvolnila vedle sebe místo, a mě už si ani nepozdravila. To ani nemluvím o tom, co propuklo po tom, co vyšlo cédéčko. Na školu si kvůli koncertům a všemu tomu okolo neměla čas, takže sis odložila maturitu… Ani jednou si se neozvala. Asi sem byl naivní, když sem si myslel, že ti to třeba dojde. Byl sem jen ten, kdo zbyl, když se s tebou nikdo nebavil, co?"
Když mi tohle říká, nahrnou se mi slzy do očí. Prožila sem svůj sen, ale horší je, že si ho nepamatuju. A co je nejhorší - vykašlala sem se na Sebastiana, a kamarádila s lidmi, co o mně předtím, než sem byla slavná, nestáli. Seb nebyl naivní, to já. Ale úplně nejvíc mě na tom štve, že jsem s tím nemohla nic dělat. Jak se mohlo stát, že sem se prostě jen tak místo patnáctileté probudila jako třicetiletá?
"Poslouchej mě, ať to bude znít jakkoliv bláznivě, a já vím, že bude, já si to nepamatuju! Naposled mám ve svý paměti to, jak sedím za tou lavicí, a pak se probouzím vedle mě neznámého chlapa, a později zjišťuju, že je to kluk, kvůli němuž sem dřív byla schopná udělat všechno! Je tohle normální, sakra? Není! Jediný vysvětlení, které je ale naprosto absurdní, je, že za to může ten kouzelný prášek v tom závaží, co jsi mi dal. To je ale úplná blbost!"
"Koupil jsem ho tenkrát na pouti, co byla ve vedlejším městě… Já na to samozřejmě nevěřil, byla to jen taková cetka.." ušklíbne se. Nevěří mi, tím jsem si jistá. Kdo by taky věřil? Po těch letech, co jsem na něj kašlala, se najednou objevím u jeho dveří a tvrdím mu, že si nic nepamatuju! Seb se zvedne a přinese velké složky.
"Tady máš všechno… Tvůj první rozhovor, photoshoot, různý fotky ze třídy, výstřižky z časopisů, jedny z prvních ocenění.." podá mi to. Takže on tohle všechno skládal k sobě, i když sem ho tak hnusně zradila?
"Theres, ty víš, že umím odpouštět, takže na to zapomeneme, jo? Ale můžeš mi aspoň říct pravdu.."
"Ale co asi dělám? Sebastiane, myslela sem, že mi to všechno vysvětlíš, že mi pomůžeš!" říkám, ale v tom mi zazvoní telefon. Ani nevím, že ho mám v kapse. Tyjo, takový vymakaný? No, časy se mění, a počet peněz na kontu taky, ušklíbnu se. Na displeji svítí "Katie" a u toho fotka ženy, co až moc připomíná moji bývalou spolužačku.
"Co mi chce?" podivím se, ale i tentokrát Seb nejde pro odpověď daleko.
"Ona je přece tvoje pravá ruka, jak ji sama nazýváš. Zařizuje za tebe rozhovory, focení, prostě všechno.. Prostě jste "Nejlepší kamarádky", akorát si nejsem jistý, jestli by tě brala, i kdybys nebyla slavná.." odvětí mi.
To už to radši vezmu "No, kde vězíš? Už máš být v maskérně! Za tři hoďky máte s Billem ten live rozhovor a večer koncert! Okamžitě přijeď!" slyším, jak na mě vříská holka, co sem dřív tak nesnášela.
"To, jaký mám rozhovor a nebo koncert, tě teď už nemusí zajímat. Máš padáka.." řeknu jí a zavěsím.
















