Dopadnu na svoji postel. Zvláštní, ještě dnes ráno to moje postel rozhodně nebyla. Bill si sedne ke mně a je ještě naštvanější, než sem si mohla myslet. Nejenom, že jsem v přímém přenosu všem nakecala, že už jsem vlastně Kaulitzová, ale taky jsem tam ze sebe dělala někoho, kdo nejsem - teda spíš někoho, kdo skutečně jsem. Jenže takovou mě nikdo nezná. Bolí mě z toho hlava. Doufám, že teď zavřu oči a když je za chvilku otevřu, budu zase sedět v lavici jako patnáctiletá, proklínat učitelku chemie a těšit se na hudebku. A snít o něčem, co možná nebude, ale i kdyby - teď už toho mám určitě většinu za sebou a já o tom ani nevím. Navíc sem ani nic nemohla ovlivnit. Zavřu oči a napočítám do desíti. Už je mám otevřít? Teď! Otevřu jedno oko - jenže pořád vidím Billa.
"Můžeš mi říct, co ti celý dnešek je? Nejenom, že se vzbudíš a ani nevíš, kdo si, taky vykopneš z týmu člověka, který je mimochodem i tvůj dobrý kamarád, pak taky ohlásíš v televizi, že jsme se vzali, přitom o tom ani nevím, a taky - což je nejhorší - cos to tam kecala! Že zpíváš pro lidi a že ti nejde o peníze! To sedí, vzpomeň si, kolik si vydělala za minulý turné. Že si o sobě nemyslíš, že jsi skvělá zpěvačka a že znáš spoustu lidí, co zpívají líp! To je sice pravda, ale ty musíš vystupovat sebevědomě!" začne na mě řvát Bill.
Jen zalapám po dechu.
"Víš co, nech mě na pokoji. Vůbec mě neznáš a já neznám tebe - nechtěj po mě, abych ti to vysvětlila. Teď se půjdu někam do baru ožrat, protože chci mít tenhle den za sebou, pak si lehnu, vzbudím se a vše bude zase normální!" padají ze mě slova, aniž bych tomu mohla zabránit. Bill se na mě teď podívá už jako na opravdového blázna, zaklepe si na čelo a jde se zavřít do koupelny, prý aby si udělal uklidňující koupel a masáž. Pch, to je teda chlap! Beztak většina z těch kosmetických přípravků, co v koupelně je, jsou jeho!
Šáhnu po mobilu (nějak si na něj nemůžu zvyknout) a vytočím číslo, které jsem si dnes uložila - totiž Sebovo.
"No ahoj" vezme mi to ještě předtím, než telefon poprvé zazvoní. "Prosimtě, nic neříkej. Viděl jsem ten přenos"
"To ti teda děkuju! Co mám dělat, sakra?" říkám naprosto zoufale.
"Ther, tohle je bláznivý. Naprosto to neodpovídá zdravýmu rozumu, ale já nemůžu nic jiného než ti věřit. Pokusím se najít tu prodavačku, co mi prodala ten "zázračný prášek", ale nic neslibuju. Může být kdekoliv, když sem to koupil na pouti" povídá Seb.
"Potřebuju mluvit s někým normálním. Nemůžeš přijet? Zas tak daleko to nemáš.." prosím ho.
"Chtěl jsem ti to navrhnout. Hned vedle vaší ulice je bar Nevada, najdeš to, tak tam přijedu, hned jak budu moct, jasný? Doufám, že tam i přes tvý orientační smysly trefíš.." směje se, ale já se musím zeptat ještě na něco.
"Ty víš, kde bydlím?" valím oči. Sebastian se začne smát. No jo, jsem blbá. Jen těžko bude asi moje adresa v utajení. "Promiň, já… Mám toho plný zuby. Tohle je jen blbej sen, tím sem si jistá"
"Je mi líto, ale tohle je blbá realita. Ale v týhle naší realitě se stalo něco hodně zvláštního a my zjistíme, co, to ti slibuju" zavěsí Seb.
Zvednu se, oznámím Billovi, že jdu ven ("A kam jdeš? A s kým? Nechceš tam radši hodit?" - jakoby mohl, když je naložený ve vaně a má na obličeji pleťovou masku) a i když s menšími potížemi, nakonec se dostanu do baru, o kterém mluvil Sebastian.
Sednu si na barovou židli a ani nevnímám, že na mě všichni koukají a pár lidí si mě fotí. No, asi byla blbost jít sem jen tak, ale co teď nadělám. Objednám si vodku a jen tak mrknu, kdo sedí vedle mě. Málem spadnu ze židličky, protože se na mě dívá dvojče kluka, co se válí v mojí vaně.
"Ahoj Tome" pozdravim ho, jakoby se nechumelilo, a jemu zaskočí.
"Odkdy se mnou mluvíš? Já myslel, že když mě můj bratr považuje za největší špínu, že to stejný si myslíš i ty. Teda aspoň on pořád tvrdí, jak máte na všechno stejný názor.." odfrkne si.
"No tak to se tvůj brácha asi mýlí" řeknu jen.
"A celkem jsem dneska čuměl, v tom rozhovoru jako by si to nebyla ty. Kde se schovala ta namyšlená Theres, co prohlašuje, jak je nejlepší?" ptá se ironicky.
"Sedí na záchodě" začnu se smát a Tom na mě chvíli jen civí. Asi zrovna moc velcí kámoši nejsme, ale to vlastně ani Tom s Billem ne. Zajímalo by mě, co se mezi nima stalo. Toma můj smích ale asi přece jen nakazí a za chvíli se směje taky.
"Takhle jsem tě teda ještě neslyšel se smát. Tak nějak odzbrojeně. Stačí slyšet ten tvůj afektovaný smích v televizi, o mém bratrovi ani nemluvim, a je mi špatně.." poznamená. A mně je zase špatně z toho, co řekl. To sem se vážně celou dobu chovala takhle?
To už ale do baru přijde Seb a hned má pro mě novinku.
"Mám pro tebe úžasnou zprávu! Málem sem přejel jednu ženskou!" směje se. Nechápu, co je na tom úžasnýho, teda aspoň do tý doby, než dodá "Víš, kdo to je? Přece ta ženská, co mi tenkrát prodala ten prášek! Pamatuju si ji až moc dobře!"
















