close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Lieb mich oder hass mich 7

30. března 2009 v 19:34 | p.n. |  FF
První nechápu, co mi to tu říká. Jaká ženská, jaký prášek? Až pak mi to dojde. Ona jediná mi může pomoct.
"A kde teď je? Co říkala? Pamatuje si to? Ví, jak to dát dopořádku?" chrlím na něj vodopád otázek.
"Uklidni se! Je u mě doma, zavezl sem ji tam. Je trochu mimo z té srážky, takže se o ni stará Alice. Hned, jak se trochu vzpamatuje, tak ji samozřejmě vyzpovídáme. Takže teď pojedeme k nám a uvidíme, co se dozvíme.." říká mi. Zvedám se ze židličky a nechávám barmanovi na stole bankovku, Tom mě však ještě zastaví.
"Počkej, vrátíš se sem ještě pak?" ptá se. Tázavě se na něj podívám a on uhne pohledem.
"No já jen… Třeba by jsme mohli pokecat o bráchovi a tak.." vysvětluje.
"Proč si kazit hovor ním. Ráda se sem stavím i kvůli jiným věcem" mrknu na něj a pak už mizím i se Sebem venku.
"Tak koukám, že máš na ty Kaulitze nějaký štěstí.." odfrkne si Seb. První mě napadne, že mu odseknu, jestli nežárlí, ale pak radši mlčím. To spíš já žárlím. A jak. Ta Alice - taková… vypadá jako nějaká myška v koutě. Sebastian potřebuje někoho lepšího. Ale na druhou stranu - jsem já lepší? Když jsem mohla, tak sem si ho nevšímala. Byl pro mě prostě jen kamarád, a o nějaké přitažlivosti nebyla řeč.
"Spíš smůlu" odseknu nakonec. Vždyť je to pravda, díky Billovi sem teď úplně zmatená a znechucená zároveň - a Tom mě teď totálně dostal. Už z těch pár vět, co sem od něj slyšela, na mě působil úplně jinak než jeho brácha. A to jsem si vždycky myslela, že bych si s ním nerozuměla.
Za chvíli už přijíždíme k Sebastianovu domu a já rychle běžím z auta přímo ke vchodu. Musím se okamžitě dozvědět, jak odsud pryč. Já už ale vlastně sama nevím, jestli se mi chce. Tom jakoby mě nakopl… Seb mě vytrhne s přemýšlení tím, že zazvoní. Otevře Alice, která se se Sebem přivítá vášnivým polibkem (jako slušně vychované děvče - ani náhodou - se dívám jinam - ve skutečnosti si ale říkám "Proč místo ní nemůžu být já?") a pak už mě konečně zavedou k tý bábě. Je natažená na pohovce, vypadá zbědovaně, ruku má zafáčovanou a hlasitě chrápe.
"Vzbuď ji, rychle" řeknu Sebovi.
"Ale, vždyť teď usnula!" odporuje Al.
"Hele, já chci zpět, v tom mi nezabrání žádný její spánek!" už mi ujedou nervy, takže do paní zatřesu sama - a ona se probudí. Promne si oči a posadí se, zatímco já ji s napětím pozoruju. Co vlastně čekám? Že mi teď hned poradí, jak se vrátit, a že teď hned to půjde?
"Dobrý den, já jsem Theresa a.." začnu povídat, ale ona mě přehlučí.
"Já vím, kdo jste, vidívám vás skoro každý den na titulce novin a v televizi" usmívá se - všimnu si, že jí chybí přední zuby. Tahle "dáma" že mi má pomoct? Začínám být čím dál víc zoufalá.
"Víte, asi před patnácti lety… Já vím, asi si to nebudete pamatovat… Jste tady Sebastianovi prodala na jedný pouti, vlastně ani nevím, kde to bylo, takový… kouzelný závaží s kouzelným práškem, prý splní každé přání…" povídám, ona mi ale skočí do řeči.
"Slečno, teda už paní, jak jsem se dnes dozvěděla.." usmívá se, ale tentokrát jí do řeči skočím já.
"Slečna. Já sem si to s tou svatbou vymyslela" začervenám se.
"Poznala jsem to. Vy neumíte zrovna dobře lhát. Tak tedy, slečno, pamatuji si každý předmět, co jsem prodala… Ano, to závaží bylo velmi vzácné.. Dokonale si pamatuji i tady pana, byl jste takový milý tlouštík.." tentokrát se začervená i Seb a já jen žasnu, jakou má ta paní paměť.
"Víte, stalo se něco strašně zvláštního… To závaží se rozbilo a na mě se vylil ten kouzelný prášek… bylo mi patnáct, seděla sem za lavicí, a najednou sem se probudila jako téměř třicetiletá vedle neznámého, nahého chlapa, který je můj snoubenec, aniž bych o tom věděla! Asi si o mě myslíte, že jsem blázen, že ano?" ptám se jí, ona ale jen přikyvuje.
"Nemyslím si to. Tohle je velmi vzácné, vždyť jsem to říkala. Tohle jsem snad ani nezažila.." zvažuje, ale já se na ni s očekáváním dívám kvůli jiné otázce. "A vy po mě chcete, abych vás vrátila zpět?" teď se ptá ona. Kývnu.
"V tom případě vás musím zklamat.. Něco takového není možné.."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Posloucháš Tokio Hotel?

cože? nikdy 22.7% (20)
jj miluju je 52.3% (46)
nikdy si je poslechnu 25% (22)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama