close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Posedlost - 4. díl

29. března 2009 v 11:17 | p.n. |  FF

"Počkejte tady, dojdu zaplatit vstup a hned jsem zpátky!" úkolovala Simone oba syny, zatímco odběhla k pokladně. Gordon se mezitím pokoušel najít nějaké stinné místo na parkování, což bylo v žhavé letní dopoledne velmi těžké. Kluci stáli u velké vstupní brány a nadšeně pozorovali dění za plotem. Už se viděli, jak dovádí v příjemně chladivé vodě. I přesto, že měli na sobě jen plavky, bylo jim nesnesitelné horko. Navíc tobogány a velká skluzavka vypadaly víc než lákavě.

"Mami, rychlééé!" skučel Bill a popoháněl matku k svižnější chůzi. Tom, ten raději rezignoval a posadil se na velkou plážovou tašku, kde vyčkával na příchod ostatních dvou členů rodiny. Věděl, že nemá cenu se rozčilovat a vyvádět, protože tím stejně ničeho nedocílí. Byl mnohem rozvážnější a klidnější než Bill, který musel mít všechno teď hned.
Ovšem po chvíli, kdy se Gordon stále nevracel a matka se v dlouhatánské frontě nepohnula snad ani o kousek, zaujal Bill místo vedle svého bratra. "To je hrůza!" postěžoval si ještě otráveně.
"Kluci! Rozmačkáte ty rajčata v tý tašce!" zakřičela Simone až od pokladny, čímž upoutala pozornost všech okolo. Kluci se na sebe jen zlomyslně zašklebili a na tašce se na truc ještě víc zavrtěli - nesnášeli rajčata.

***

"No jako bych to neřikala! Podivejte se na to!" hudrovala Simone, když vyndávala z tašky rozsedlá rajčata a úplně placaté rohlíky, těsně po tom, co společně našli volné místo u jednoho z bazénů.
"Já bych vám fakt nafackovala, jsem zvědavá, co budete jíst!"
"Nech je, tak si tu něco koupíme." usmíval se na dvojčata spiklenecky Gordon, zatímco rozkládal velkou modrofialovou deku.
"Tak promiň, mami, my to neudělali naschvál." udělal Bill na matku psí očka, ale málem se neudržel, když uslyšel bratrovo tiché uchechtnutí.
"Nech to bejt, na, běžte nám koupit čtvery hranolky." Gordon podal klukům papírovou bankovku a pokynul hlavou směrem ke stánkům. "A můžem si koupit i nanuky?" zeptal se ještě Tom na odchodu a hodil po svém nevlastním otci stejný srdcervoucí pohled jako Bill před chvílí na matku. Vždycky věděli, jak si vydobýt to, co chtějí.

"Ježiš!" zahučel Tom, jakmile došli ke stánku. Fronta tu byla stejně velká jako venku u pokladny, takže dvojčatům nezbylo nic jiného, než se otráveně zařadit na konec a znuděně vyčkávat, až přijdou na řadu.

Když už takhle stáli asi pět minut a i ta protivná, dvousetkilová dáma před nimi začala nadávat, že se to vůbec nehejbe, dostal Bill zákeřný nápad. Jelikož věděl, že umí na lidi zapůsobit, chystal se toho využít. Mezitím, co on zabaví nějakou osobu v předních pozicích, jeho bratr se nenápadně zařadí do fronty. Věděl, že to není správně, ale touha po jídle a následné zábavě byla silnější. Šeptem Tomovi naznačil svůj plán a už si to štrádoval o pár metrů dál k jedné sympatické slečně.
"Dobrý den!" pozdravil, aby ukázal své slušné vychování.
"Ahoj chlapečku! Copak potřebuješ?" rozplývala se nic netušící oběť, zatímco Tom číhal, aby se bez povšimnutí zařadil před ní.
"Prosím vás, nevíte kde jsou tady sprchy a záchod?" zeptal se Bill s andílkovským výrazem ve tváři.
Laskavá žena se otočila a začala tomu roztomilému chlapečkovi vysvětlovat kudy kam, protože opravdu vypadal, že si neví rady, což Tomovi stačilo k tomu, aby předběhl bezmála deset lidí a dělal, jakože tu stojí odjakživa.
Jenže tenhle podvod neprošel bez povšimnutí. Asi o rok starší blonďák je už chvíli pozoroval a všiml si jejich počínání. Stál dva metry za nimi a rozhodně se nehodlal nechat předbíhat.
"Hele, jdi pěkně dozadu!" křiknul na nic netušícího Toma.
"Já tu mám mámu!" reagoval Tom pohotově a neurčitě ukazoval někam před sebe. Dva pokřikující mladíci ale upoutali pozornost všech čekajících, kteří když zjistili, že před Tomem stojí pouze rozměrný chlapík, seschlý děda se žlutým kloboučkem a asi patnáctiletá slečna s mladším bráškou, rychle si uvědomili, že tu něco nehraje.
"Teda... ještě před chvílí tu byla!" rozhlížel se Tom, předstírajíc zmatek ze zmizení jeho maminky. Bill zatím se smíchem vycouval o kus dál a předstíral, že k tomu podvodníkovi rozhodně nepatří.
"Tak mladej, koukej se zařadit do fronty, copak to se dělá?" zpražila ho postarší dáma s rudě namalovanou pusou a velkými slunečními brýlemi.
"No jo furt..." mumlal si Tom pod vousy a potupně se šoural až na úplný konec fronty, protože jejich původní místo už bylo zabrané. Když k němu přiskákal i Bill, naštvaně si založil ruce v bok. "Blbeček, všechno zkazil!"
Blonďák, jako by ho slyšel, se otočil a na naštvané chlapce posměšně vyplázl jazyk.
"Mué-éé!" opětovala mu dvojčata jeho gesto i s patřičným zvukovým doprovodem.

***
"No, kde jste byli tak dlouho?" ptala se překvapená Simone, když jí mladší z bratrů podával její porci hranolek s kečupem.
"Byla tam hrozná fronta!"
"Jo a navíc ty lidi strašně přebíhali." Postěžoval si Tom a ztěžka se posadil na deku, aby si mohl konečně vychutnat svůj, tak těžce pořízený, ovocný nanuk.

***

"Mamí, můžeme už do vody?" žadonil Bill, opatlaný od kečupu od hlavy až k patě.
"No, nejdřív se dojdi umýt nebo tě plavčík okamžitě vyžene. Podívej se na sebe jak vypadáš, čuně!" upozornila Simone mladšího syna a odkázala ho k nejbližší umývárně.
Bill se neochotně zvedl a s rukama zdviženýma nad hlavu, aby si neopatlal i plavky, odkráčel k umyvadlu. Tom se rozhodl, že na bratra počká a mezitím odnesl prázdné vaničky od hranolek do nedalekého koše.
Poté matce ukázali bazén, do kterého míří a nedočkavě vyběhli směrem k němu. Na okraji se zastavili a Tom váhavě strkal nohu do vody. Naštěstí nebyla příliš studená, takže během chvilky už oba našlapovali po schůdcích dolů.

"Pozor, běžííím!" uslyšeli najednou zprava, ale než se stačili vůbec rozhlédnout, zasáhla je pořádná sprcha, jak někdo skočil do vody.
"To snad ne!"
"Kterej...?!" nadávala dvojčata, co jim síly stačily. Tom stál do půli stehen na schůdkách, Bill na kraji bazénu za ním - oba mokří jak myši a v šoku z nečekaného osvěžení. Po chvilce se Bill otočil a rozpoznal v neohleduplném skokanovi kluka od stánku.
"To je ten, co nás naprášil tam ve frontě!" informoval bratra a s pohrdáním na "vetřelce" vyplázl jazyk. Opět.
"Hele nemůžeš dávat aspoň pozor?" osočil se Tom na blonďatého kluka, stírajíc si z obličeje cákance vody.
"Tak promiň no, já si vás nevšiml!" odpověděl lhostejně a dál proplouval bazénem.
"To je dobrý, ale nemusel si na nás žalovat v tý frontě!" přisadil si ještě Tom.
"Nemáte předbíhat, já tam stál skoro půl hodiny a myslím, že by vás taky naštvalo, kdyby si pak někdo přišel a klidně vás přeběhl!" bránil se chlapec, ale už mírnějším tónem. Na plovárně byl sám jen s rodiči, takže neměl důvod vyvolávat zbytečné hádky, navíc dvojčata mu byla i přes počáteční neshody celkem sympatická.
"Já jsem Andreas" představil se po chvilce, aby ukončil tyhle nesmyslné dohady a uzavřel tak "mír". Dvojčata, ač nedůvěřivě, jeho nabídku k usmíření přijala a zbytek dne na koupališti dokonce strávili všichni společně.

K & M
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaké myslíš že bude new CD?

úžasné 40.8% (31)
velkolepé 14.5% (11)
nejlepší 9.2% (7)
hrozné 11.8% (9)
ani to nechci vědět 23.7% (18)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama