Mnoho lidí má Tokio Hotel rádo, ale stejně tolik jich kapelu nesnáší.
Tokio Hotel. Když lidi slyší tohle jméno, tak většina lidí okamžitě stránku s nimi přejede. Vlastně, ani nevím jaké reakce se budou očekávat od tohoto článku.
Čtyři kluci, kteří si napsali příběh. Ukázali, že možné je prolomit hranice Německa i po Neně a Modern Talking a jejich písně mě donutili zažít něco, co jsem dlouho nezažila. Stojí si za něčím, pro co bojují. A jejich fanoušci za nimi stojí taky. My teenageři máme vlastní problémy a když teenager adresuje svoje problémy přes muziku, která se nás opravdu může dotknout, opravdu nám něco poskytnout, něco speciálního. Oni chtějí najít svoje místo ve světě stejně jako my ostatní. Vkládají věci do svých písní, což dospělý nemůžou.
Jestli někdo má rád Tokio Hotel, tak je ignorován. Já osobně nechápu proč. Já nechodím k lidem a neříkám jim, aby vypadli jenom pro to, že poslouchají disco. Možná je vysvětlení v té obrovské hysterii, která je doprovází všude, kde se jenom hnou. Ale to nedává smysl. Pamatujte na Beatles! Dívky po nich šílely. Myslím, že se stalo něco opravdu špatného kolem muziky. Elektronická muzika se stala tak divokou, že ani nevíme, jak máme reagovat na opravdovou muziku s instrumenty, když ji slyšíme.
A mým oblíbeným je tento typický dialog:
- Hey, proč máš ráda Tokio Hotel?
- Hey, proč ne ty?
Většinou konverzace tím pádem končí tady, ani nedostanete odpověď. Nezajímám se o to, jestli je někdo má rád, kvůli tomu nezavrhnu ale přátelství - ale tohle bohužel není pořád pravda. Lidi jsou kolem nich velmi podezřelý, hlavně kvůli zpěvákovi "který má černé vlasy, vypadá jak holka, lakuje si nehty, což ho dělá gayem, samozřejmě". Mohla bych ale vyjmenovat několik dalších celebrit, kteří si lakují nehty nebo mají velmi zženštilé chování na chlapy, ale kvalita jejich zpěvu není nikdy otázkou. Myslím, že pravda kolem nenávisti se skrývá v žárlivosti. Je tu sotva pár teenagerů, kteří zvládnou vyvolat masovou hysterii po celé Evropě. Oni věděli, co je tajemstvím jejich úspěchu: upřímnost. V necelých 20 mají turné po Americe a žijí život, který si zvolili, život dospěláků a to je záviděníhodný respekt. Studovat na závěrečné zkoušky do školy v autobuse, mít kolem sebe ochranku po 24/7 (na koncertě jsou vlastně pod ochranou místní ochranky, protože šílené dívky jim skoro klepají na dveře). Zvolili si vlastní výběr: zvolili si své sny. A nikdy si nestěžují. Nenechali si vlézt úspěch do hlavy. Čtyři mladí lidi, kteří následují svoje sny a kohokoliv se dotknou se svojí muzikou, tomu dávají sílu i do vlastních snů.
Taky mě dali sílu. Nikdo by neměl vzdávat své sny. A já hrdě hlásím: Miluju Tokio Hotel!
Tyra Szamosközi, Kodály School, Pécs
source (c) dunantulinaplo
















